shrnula bych to jednoduše:
- mít doma Vojtu?
geniální
- mít pravidelný příjem?
geniální
- objímání dětí?
geniální
Jsem šťastná. Možná to vážně dělá tahle trojkombinace, ale poslední dva týdny jsem vkuse šťastná. Ne tak normálně šťastná. Obrovsky přemíru šťastná.
Líbí se mi, že si moje tělo už navyklo vstávat po šesté a usínat kolem jedenácté. Líbí se mi, že jsem si našla způsob, jak trávit čas v autobuse, že přemýšlím nad životem, že mám program daný dopředu a vím s čím počítat. Líbí se mi, že jsem s dětmi sama a necítím tlak shora, že mám svobodnou ruku a moje práce je oceněna. Líbí se mi, že moje kolegyně jsou naprosto naprosto normální holky. Líbí se mi, že poznávám Brno zase z jiné strany a učím se řešit zase jiné situace. Líbí se mi.
Asi je to klišé, ale mně jsou klišé docela fuk. Mám ráda svůj život. Jsem spokojená s tím, co mám, co dělám, s tím kdo jsem. To je asi klíč ke spokojenosti, být rád sám sebou.
Dneska mě napadlo, jestli můj život není nuda? Jestli vážně tohle může někoho nadchnout, někoho oslnit, že nějaká tuctová mladá holka je zamilovaná, waau. A pracuje ve školce, no waau waau, so much kariéra/úspěch/talent. Ale mně je to tak nějak fuk. Nejde přece o to někoho oslňovat, před někým se vytahovat. Je fajn být braný vážně. Je fajn cítit pochvalu i obdiv. Ale mnohem víc fajn je být sám sebou. A člověk může být talentovaný i v edukaci. Vidím to pořád a potkávám tolik lidí, kteří jsou mi inspirací a kteří mě posouvají, je to tak hustý. Tenhle kariérní rozměr sebe, tu touhu zlepšovat se ve své profesní působnosti, to ještě moc neznám. Ale líbí se mi to. Líbí se mi vnímat svoje hřivny a snažit se s nimi pracovat.
Strašně mě baví, jak se můj život proměňuje, jak opravdu má svoje fáze, jak v každé době je tu něco jiného a pořád je to skvělé. Jak je Bůh veliký a miluje nás, nás lidi tak velkým způsobem, že se to nedá popsat, natož pak pochopit! Ale to by bylo na celý další článek... Prostě jsem šťastná. Zkuste to taky.
Dneska mě napadlo, jestli můj život není nuda? Jestli vážně tohle může někoho nadchnout, někoho oslnit, že nějaká tuctová mladá holka je zamilovaná, waau. A pracuje ve školce, no waau waau, so much kariéra/úspěch/talent. Ale mně je to tak nějak fuk. Nejde přece o to někoho oslňovat, před někým se vytahovat. Je fajn být braný vážně. Je fajn cítit pochvalu i obdiv. Ale mnohem víc fajn je být sám sebou. A člověk může být talentovaný i v edukaci. Vidím to pořád a potkávám tolik lidí, kteří jsou mi inspirací a kteří mě posouvají, je to tak hustý. Tenhle kariérní rozměr sebe, tu touhu zlepšovat se ve své profesní působnosti, to ještě moc neznám. Ale líbí se mi to. Líbí se mi vnímat svoje hřivny a snažit se s nimi pracovat.
Strašně mě baví, jak se můj život proměňuje, jak opravdu má svoje fáze, jak v každé době je tu něco jiného a pořád je to skvělé. Jak je Bůh veliký a miluje nás, nás lidi tak velkým způsobem, že se to nedá popsat, natož pak pochopit! Ale to by bylo na celý další článek... Prostě jsem šťastná. Zkuste to taky.
 |
| To tu mám hlavně pro sebe. Abych nezapomněla. |
