U nás jsou Vánoce hodně rodinné. V jeden den přijedou všichni sourozenci a celý den jenom jíme, povídáme si a hrajeme deskové hry. Jo, a je to mega náročné, psychicky to všechno unést, dostat se ke slovu, nepohádat se s mamkou, vybojovat si místo u deskovky. Ale je to krásný. Protože jsme rodina a všechny nás to spojuje dohromady. Jsme tu každý rok a je to krása. A měla bych za to být vděčná.
Příští rok už to bude asi všechno jinak a mě to vlastně doteď ani moc nevadilo. Vlastně jsem se těšila, že vypadnu tady z toho chaosu a mumraje a zažiju Vánoce trochu inak. Těším se pořád, protože jsem zvědavá. Ale už teď mě napadá, že mi to tady bude chybět. I když se svoje ideální Vánoce představuju úplně jinak, tak tohle mi chybět bude stejně asi vždycky. Ta naše oslava!
Letos jsem dostala takové všelijaké dárky a musím se přiznat, že mě to na Štědrý večer dost mrzelo. Protože dárky ode mě byly skvělý, všichni z nich měli fakt obrovskou radost, ale na opačnou stranu se to moc nepovedlo. Až dneska mi naplno došlo, že ty dárky jsou pořád a vždycky budou vedlejší, že nejdůležitější je společně se pobavit a BÝT spolu, ať už to znamená cokoliv. Díky za to.
