14 dní in Kraku:w

Už je to dva týdny, co jsme zpět a v počítači/mojí hlavě/pokoji zbylo jenom pár nekvalitních fotek, rozmazaných vzpomínek a 5 sponzorských tašek. To není moc, na největší (co se počtu účastníků týče) a nejdelší (co se počtu dnů strávených mimo Česko týče) prázdninovou akci mého života. A tak jsem se rozhodla, že nejlepším způsobem, jak zachovat aspoň část vzpomínek a uplynulých událostí, bude informovat o nich svět. Míněno tuto webovou platformu. Míněno mě a možná další dva lidi :).

Tak jo. Krakow v několika odstavcích je tady:

První místo si zaslouží naše selfíčko se [šjostrou] Josefinou. Protože mít selfíčko se Schonstattskou sestrou je super cool. A protože je to z části vzpomínka, na to, jak jsme ve Waršavě hráli s Žížou Pokemon GO. Akorát jsme místo pokemonů chytaly Mariiny sestry a místo pokebalů používali objetí. A bylo to dokonale dokonalý /nehledě na to, že jsem vyhrála, -ójaknečekané-/.

Na druhém místě se umístil Sportovec Vojta. Protože jak jinak hrát golf, než u sebe na zahradě a ještě střílet do květináčů. Protože ne každá rodina má koupelnu obloženou mramorem a ne každá rodina snídá lososa s avokádem. Některá prostě snídá vývar. Kvalitní vývar s vajíčkem. A každý chce zanechat otisk, ať už třeba jen do květináče.

Na další místo patří můj obdiv k -zatímještě- jáhnovi Jirkovi. Trubkárovi Jirkovi, který četl evangelium v 5 jazycích a ještě u toho všeho vypadal tak nevinně, jako kdyby to bylo normální, hovořit španělsky, německy, česky, polsky a kdo ví jak ještě. Jirkovi, kterýho jsem tuze ráda poznala a který bude určitě skvělý patres!

Další fotka zachycuje naši snahu ubezpečit maminku o tom, jak jsme v pořádku a nad hlavou nám nelítají teroristické bomby. Možná nebyl nejlepší nápad posílat ji fotku z tanku a možná proto, jsme jí ji nakonec neposlali. Zato ona nás čile registrovala na ministerstvu zahraničí se slovy: když se vám něco stane, tak vám dojde smska! Nic se nám nestalo. Teroristický útok se nekonal, ikdyž to tak chvilku vypadalo, asi tak poté, co v sousedním Německu islamisti sťali kněze mačetou. Trochu jsem se bála, že se něco stane. Trochu se mi o tom zdály noční můry a trochu jsem se modlila, aby se to nestalo a abychom se všichni vrátili domů v pořádku. A vrátili jsme se a rodiče si mohli oddechnout.

Žížův majestátní knír, jakožto připomínka jeho prohry v Pokemon Go: Mariiny sestry!

 Na téhle fotce je hned několik odkazů ne věci již minulé: 1) moje SYD tričko, které mi někdo ukradl poslední večer ve společné KŘESŤANSKÉ tělocvičně. 2) 7 letá Lena, asi nejlépe vychovaná mladá dáma, kterou jsem kdy potkala. Porazila jsem ji v Monopolech a nevím, jestli si to někdy přestanu vyčítat. 3) "Naše" dokonalý žlutý autíčko, který mělo žlutou palubní desku i vevnitř. 4) Naše skvělá sportovní mamča :), která nás hned první večer vytáhla na spacer a "zakazovala" nám sladkosti.

 A na závěr moje nejvíc oblíbená fotka. Možná je to kvůli fialové karimatce, která se mnou prožila jen ty nejlepší výlety. Možná je to kvůli pláštěnkám, protože déšť, jakoby spojoval všechny ty jedinečný a nepochopitelně skvělý zážitky z Krakowa, jako večerní mše v narvaným Cisterciátským klášteře, kde jsme si šli pro přijímání bosí nebo jenom pocit v neděli odpoledne, že jsem neskonale šťastná, že právě prší, i když to znamená, že na sobě nemám ani nit suchou a zbývají mi 2 km pěšky domů. Možná je to pro ty nohy nebo pro dotek palce s malíčkem. A možná pro všechno dohromady. Každopádně byl Krakow dokonalý a to díky všem osobám v mém zorném poli (anoo, počítám i našeho prvního taťku Řehoře!). A taky díky dvou speciálním osobám, který to celý provázely. Nebo jsou ty osoby 4? Podle  ustanovení Nicejského koncilu jenom 2 ;)