Východniarský roadtrip

"Ty máš jako kluka z východního Slovenska? A nebojíš se, že bude alkoholik?"

Asi tak dva, tři týdny zpátky (jako mohla bych se podívat, ale chce se mi?) jsme byli s Vojtechem na dovči na Slovensku. Nebo jenom na dovči. Dovča to byla proto, že jsme sbalili Edwarda a vyrazili na pětihodinovou cestu směr Tatry, borovička a slovenskopolský nářečí; Vojta naladil JBL, pustil stáhnutej playlist a jeli jsme si.

Mít Edwarda bylo super, protože jsme byli nezávislí a takoví dospělí. A když jsme se rozhodli, že pojedem na výlet, tak jsme sjeli ze silnice nebo si připravili bagetu a zkrátka jsme jeli. Nerozhodoval nikdo jiný, než my samy. A na to se lehko zvyká.

to v Česku nenajdeš!

Vojta mě vzal konečně do Tater, i když jenom na Štrbské pleso. Pod kamenem tam plavali pijavice a já je omylem vypustila do volné přírody, aniž bych si uvědomila, že se mi pravděpodobně přisajou na nohu. Nepřisály (ale momentálně mám v noze kusadla jinýho bezobratlýho -,-). Naše cesta končila až v noci, přivítala nás celá rodina i barevné fáborky, takže jsme troubili na celou Kamenici! Velký rodiny by měly být národní dědictví. Zlatá truhlice.

Štrbské pl'eso <3

  

meine liebe hrad vol.1

Lezli jsme na hrady (vlastně asi jenom na jeden. a za moc zase nestál), navštívili poutní místo, kde se několik let (!!!) zjevovala Panna Maria, trhaly lesní borůvky a maliny, spontánně se koupali ve vodní nádrži a koukali na originály od Andyho Warhola. Jakože fakt pop-art. Jakože na Slovensku, obrovský muzeum ve městě, kde asi nic jinýho není, ale Warholovci bydleli kousek vedle, než se rozhodli mít děti a odstěhovat se do Pitsburgu. Jo a pamatujete na Podkarpatskou Rus? Tak už vím, kde to je!

A další den? Mohli jsme vyrazit zase na druhou stranu. Tentokrát ne na východ všech východů, odkud východ hledat jen těžko; po štěrkové cestě uprostřed národního parku. Tentokrát na sever, skoro k Polsku, kde vyvěrá pramen minerální vody až z Tater a díky tomu se tam vytvořil kráter s jezírkem plným minerálky, která nezamrzá ani v zimě. Na pár cedulích sice psali, že koupání není dovoleno, ale i přesto jsme se tam chvilku okoupali. Voda dost dost štípala v očích a svrběla po celém těle, ale i tak to bylo mooc super. Koupání všude jsme si nějak oblíbili. Jako akvabela v důchodu si 

nemůžu stěžovat.

Po cestě zpátky jsme potkali několik stád krav a já se do nich zamilovala. Byly tak strakato-krásné a moje biologická dušička jenom plesala a plesala. Příroda a zvířata jsou neskutečná, i když se třeba jedná o takové obyčejné krávy.

Meine liebe hrad vol.2

objevujem krásy východu - vývěr pramene Sivá brada

Vojtův tablet se asi odebral do pomyslného záhrobí a tak už moc fotek z těchto prázdnin, potažmo článků nebude. Třeba si časem najdeme jiné způsoby a zase si vzpomínky necháme ve virtuálních albech a platformách, ale prozatím je tohle asi poslední fotoreport. Fotoreporty já ráda. Vzpomínky já taky moc ráda. Mějte taky fajn léto.

Máme se moc dobře, kdybyste se ptali. Mooc dobře.

Tak čau zase někdy!