Ležím doma na pohovce, tak trochu nemocná a mám strašnou chuť napsat něco o sobě. O svým životě, o zážitkách, o všem, protože to všechno bylo a vlastně stále je perfektní. Fotky možná kradou duše, ale whatevaa, fotky jsou bezva. Jsou tam okamžiky a ty okamžiky můžou pořád způsobovat radost, i když už jsou pryč. Terka mi v Itálii řekla, že nežiju v přítomnosti, že bych radši byla někde jinde a někdy jindy. Občas je to dost pravda, ráda se vracím ke svým zážitkům a prožitkům, k momentům kdy všechno bylo jinak než teď a utíkám před povinnostma. Představuju si, jak to ukazuju svým dětem a ony všechny, ó mami, ty jsi byla tak cool. Jo, je to trochu nereálný, ale co :D Já mám svoje představy ráda :)
A tak se stalo, že mám dneska chuť nějaký ty fotky vytáhnout a dát je sem na blog. Zavzpomínat na gympl, na tábory, na mezitřídní vztahy, akvabely a všechny věci, co byly jednou součástí mě. Pěknou podívanou <3
                            |
Můj top favorit je fotka zasněžených hor. Sice jsou tam vpředu nějací dva lidi, ale to se dá snést, ty hory jsou celkem pěkně vidět :).
OdpovědětVymazat