kiss me
kiss me
kiss mee
kiss kiss kiss kiss kiss me
on the cheek.
/jo, měla jsem před chvilkou cider/
pondělí 27. června 2016
středa 22. června 2016
Vděčnost nade vše
Moje máma říká místo slova *sakra* sak na raky koš na ryby*.
Moje babča si zas myslí, že slovenština je nádherný jazyk. "No řekni Barčo, to jejich slovenské L'úúúbim ťa, mmm" Něpoznám :P
Moje babča si zas myslí, že slovenština je nádherný jazyk. "No řekni Barčo, to jejich slovenské L'úúúbim ťa, mmm" Něpoznám :P
Já jsem někde četla, že když vám Češka řekne *ne*, je to ne. Ale když vám řekne Slovenka to svoje měkoučké*nie* nezní to jako odpor a taky to tak nikdo nebere
whateveer.
whateveer.
/Makynátor použil slovo *pajác*/ Víte co znamená pajác? Ne, není to palác. Zeman je pajác. A Kiska evidentně taky.
Není to absurdní, že jedinou zkoušku, kterou dělám, je Slovenština? Teda, snad. Ad absurdum
Ad infinitum. Ad latinum blbum.
Moje kamarádka z dětství se vdává příští sobotu. Za kluka, o kterém nám vyprávěla už v 15. Takhle to chodí, bum, je vám 20 a lidi kolem se začnou vdávat! Na druhou stranu, já dneska uvařila oběd. Ale bez polívky, takže to vlastně nemůžu srovnávat, hm.
Taky jsem dneska snědla 2 mrože. Po obědě se chystám na 3.
Taky jsem dneska snědla 2 mrože. Po obědě se chystám na 3.
Vím že dárky se nestupňují, ale už jste někdy dostali krabici plnou bonbon? A už jste někdy zkusili sníst půlku krabice s bonbony? Jde to. Ale bolí z toho břicho.
Občas mám blbou náladu a ani nevím proč. Štve mě moje máma, co po mě chce taxi službu měr Lidl 2x do týdne. Štve mě moje máma, co mě zve na italskou večeři pořád a pořád dokola, ikdyž ví že nemůžu. Štve mě moje babička a to, jak mě pokaždý sjíždí pohledem, jestli jsem dost oblečená (myšleno: venku je 25 stupňů, ale to tričko s krátkým rukávem asi nebude dobrej nápad!). Štve mě spousta dalších nepodstatných malých a blbých věcí a přitom bych se mohla zamyslet nad tím, kolik úžasných malých ale podstatných věcí se děje kolem mě. Třeba moje práce, ze které mě ještě nevyhodili a mám tam trampolíny zdarma. Nebo plná lednička a jahody, houpací íť a bazén na zahradě. A vlastní notebook, co mi spadl do klína vlastně sám od sebe. A babička, která se mnou hraje po odpolednech kanastu a zasvěcuje mě do tajů společenského života. A mamka, co vaří ty nejlepší nedělní obědy na světě.
Vždyť víte, nechat se ovládnout negativníma pocitama je tak jednoduchý. Ale nadchnout se pro něco a zůstat *:)* je snad ještě jednodušíí.
Vždyť víte, nechat se ovládnout negativníma pocitama je tak jednoduchý. Ale nadchnout se pro něco a zůstat *:)* je snad ještě jednodušíí.
středa 8. června 2016
Jsme dospělí a bolí to.
Kdě si?
Kam mizíš? A proč se naše světy loučí? Proč tady sedím a brečím s hrůznou představou, že odcházíš pryč. Že naše hvězdy dospěly na vesmírné dráze do bodu, kdy se od sebe vzdalují?
5 let je dlouhá doba, myslela jsem, že se známe tak 3. Ale proč mám pocit, že teď to všechno končí a odchází. Že ty odcházíš!
Možná není nejlepší nápad psát ubrečený článek o půl jedné v noci, ale potřebuju ti to říct. Mám tě OBZVLÁŠŤ ráda!
A tohle je jako rozchod s klukem.
Jako kdybys odjížděla na rok na Antarktídu nebo na 2 na Mars. A ne hlídat miminka a studovat do cizího města. Ale tohle je naše město. Naše Brno s našima Vietanmcema se sluchátky za 5 kaček. S našima milkshakema a ovocnýma taštičkama v nočním mekáči. Se srazama v letmu, protože nikde jinde se nedá sedět zadarmo pod střechou. A s našimi plány, jak navštívíme VŠECHNY brněnský kavárny. Do jedné.
Tohle je tak patetický a kýčovitý, směšný, ... ale já to asi potřebuju. Potřebuju říct sama sobě, že mi není navždy 16, nenosím pandí batoh a nekoukám dokola na Project X. Nebo možná jo, můžu to udělat všechno, všechno, ale už je to jinačí. Jsme dospělí a bolí to.
Budem si psát maily, jo? A tisíce prázdninových dopisů. Klidně si zruš fcb, ale nech i moji adresu. Budu ti říkat teto a ty mně teto, budem jak má máma a budem nosit v peněženkách starý počmáraný účtenky se vzpomínkama.
Udělala bych ti obrovskou rozlučkovou party, ale bylo by to divný. Ještě bychom pak vylezly na nějaký stromy a nechaly se fotit cizíma chlapama, to už fakt ne :D.
Lííídulko. Běž a běž zářit zase jiným lidem do život. Založ si blog a posílej mi miliony fotek kluků s vlasama po zadek nebo tepláčků, co chceš nosit. Běž záářit, ale piš mi maily. klidně na jjantaru, ale PIŠ! Mám tě nejradši a říkám to všem, protože dělat si pořadníky na lásku je stupidní.
Love you to the moon and back
Tenhle článek je už tak dost nechutně ______ [jakékoliv random slovo], ale já ho tu chci. A chci tu i koláž. Srnečky foreva =^^=
Kam mizíš? A proč se naše světy loučí? Proč tady sedím a brečím s hrůznou představou, že odcházíš pryč. Že naše hvězdy dospěly na vesmírné dráze do bodu, kdy se od sebe vzdalují?
5 let je dlouhá doba, myslela jsem, že se známe tak 3. Ale proč mám pocit, že teď to všechno končí a odchází. Že ty odcházíš!
Možná není nejlepší nápad psát ubrečený článek o půl jedné v noci, ale potřebuju ti to říct. Mám tě OBZVLÁŠŤ ráda!
A tohle je jako rozchod s klukem.
Jako kdybys odjížděla na rok na Antarktídu nebo na 2 na Mars. A ne hlídat miminka a studovat do cizího města. Ale tohle je naše město. Naše Brno s našima Vietanmcema se sluchátky za 5 kaček. S našima milkshakema a ovocnýma taštičkama v nočním mekáči. Se srazama v letmu, protože nikde jinde se nedá sedět zadarmo pod střechou. A s našimi plány, jak navštívíme VŠECHNY brněnský kavárny. Do jedné.
Tohle je tak patetický a kýčovitý, směšný, ... ale já to asi potřebuju. Potřebuju říct sama sobě, že mi není navždy 16, nenosím pandí batoh a nekoukám dokola na Project X. Nebo možná jo, můžu to udělat všechno, všechno, ale už je to jinačí. Jsme dospělí a bolí to.
Budem si psát maily, jo? A tisíce prázdninových dopisů. Klidně si zruš fcb, ale nech i moji adresu. Budu ti říkat teto a ty mně teto, budem jak má máma a budem nosit v peněženkách starý počmáraný účtenky se vzpomínkama.
Udělala bych ti obrovskou rozlučkovou party, ale bylo by to divný. Ještě bychom pak vylezly na nějaký stromy a nechaly se fotit cizíma chlapama, to už fakt ne :D.
Lííídulko. Běž a běž zářit zase jiným lidem do život. Založ si blog a posílej mi miliony fotek kluků s vlasama po zadek nebo tepláčků, co chceš nosit. Běž záářit, ale piš mi maily. klidně na jjantaru, ale PIŠ! Mám tě nejradši a říkám to všem, protože dělat si pořadníky na lásku je stupidní.
Love you to the moon and back
Tenhle článek je už tak dost nechutně ______ [jakékoliv random slovo], ale já ho tu chci. A chci tu i koláž. Srnečky foreva =^^=
pátek 3. června 2016
"Nechci si stříhat vlasy, protože se pak cítím plnější života"
Já se zase chci stříhat sama. A všichni mi nadávají - jsi na hlavu?? Cože, sama a v dnešní době?? No to snad ne!
Všechno chci dělat sama! Nechte mě.
Poslouchám Midi Lidi, jakožto nejlepší kapelu ve vesmíru, sním o Marekovi Brezovském, Archívným chlapci a DIY piknikové dece ze starých triček. Ale nezvednu se, prostě jen snííím.
Existuje pár věcí, který vám nedoporučuju dělat na schůzce. A už vůbec ne na milenecké. Takže jestli se někam chystáte,
1. rozhodně nepořádejte vlastní soutěž v 30 minutovém grkání. Jestli je vaším snem jednou vygrknout "dvojté wé", tak pro vás mám víc pochopení než si myslíte, ale, mm, nedělejte to. ne tam. fakt neee, schovejte si to na doma
2.určitě si po bílých ponožkách nelepte kousky vaší oblíbené čokolády. Já vím, že abstraktní umění je teď in, ale zkuste příště zvolit ponožky čokoládové barvy, tam se to ztratíí. Protože potom tu čokoládu nedopatřením rozmažete a vysvětlujte, že je to čokoláda! Nikdo nebude chtít ochutnat, aby se přesvědčil, věřte mi.
3. nehrajte si s fialovo.modrýma vodovkama a už vůbec ne po ničím těle, na viditelných areálech. vodovky patří na papíííííííír. nebo aspoň pod ponožku.
Asi jdu na tu piknikovou deku. nebo vyházet krámy ze šuplíka. Chtěli byste mít ve svým životě jenom 100 věcí? Já jo. Nee, holky z akvabel nejsou věci. a néé, Báro, nehází se do koše. No tak dobře, v tomhle případě můžeš udělat výjimku.
Jsem nesmyslná. A v tom je to kouzlo, chichi
Všechno chci dělat sama! Nechte mě.
Poslouchám Midi Lidi, jakožto nejlepší kapelu ve vesmíru, sním o Marekovi Brezovském, Archívným chlapci a DIY piknikové dece ze starých triček. Ale nezvednu se, prostě jen snííím.
ŠPATNĚ!
Dobře, tak teda dopíšu článek a zvednu se, ok?
Všechno se mi v hlavě točí
všechno, kromě očí.
(a.k.a. krátká poetická vsuvka)
Existuje pár věcí, který vám nedoporučuju dělat na schůzce. A už vůbec ne na milenecké. Takže jestli se někam chystáte,
1. rozhodně nepořádejte vlastní soutěž v 30 minutovém grkání. Jestli je vaším snem jednou vygrknout "dvojté wé", tak pro vás mám víc pochopení než si myslíte, ale, mm, nedělejte to. ne tam. fakt neee, schovejte si to na doma
2.určitě si po bílých ponožkách nelepte kousky vaší oblíbené čokolády. Já vím, že abstraktní umění je teď in, ale zkuste příště zvolit ponožky čokoládové barvy, tam se to ztratíí. Protože potom tu čokoládu nedopatřením rozmažete a vysvětlujte, že je to čokoláda! Nikdo nebude chtít ochutnat, aby se přesvědčil, věřte mi.
3. nehrajte si s fialovo.modrýma vodovkama a už vůbec ne po ničím těle, na viditelných areálech. vodovky patří na papíííííííír. nebo aspoň pod ponožku.
Asi jdu na tu piknikovou deku. nebo vyházet krámy ze šuplíka. Chtěli byste mít ve svým životě jenom 100 věcí? Já jo. Nee, holky z akvabel nejsou věci. a néé, Báro, nehází se do koše. No tak dobře, v tomhle případě můžeš udělat výjimku.
google 2016, hehe
Jsem nesmyslná. A v tom je to kouzlo, chichi
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)