Jak chudý k Iphonu přišel

Vždycky jdu a Adamem na oběd a na kafe a on mi potom slíbí, že o mně napíše na blog. Nikdy to neudělá a proto dneska píšu já. O ostružinové bublanině, fialovým stropu a souboji kaváren v Brně. Kdo by to byl řekl, že vyhraje zrovna Akademická kavárna a porazí i FALK? Ale tomu dám ještě šanci, neboj srnečko! (Neboj Vojto, i s tebou dáme šanci těm sametový pohovkám :3) Odkdy se říká polibku Kapor? Ode dneška.
Kapor. Kapor.
Snažím se naučit pracovat s operačním systémem iOs ale pořád mi háže klacky pod nohy. Chtěla jsem si založit instagram a být slavná a populární kočka, ale evidentně Apple rozeznal mou pravou osobnost a instagram mi zakázal. Facebook mi zakázal. Messenger mi zakázal a o snapchat už jsem se ani nepokusila zažádat. Vypadá to, že jsem odkázána přeměňovat si simky 2x denně. Hmm, simííci.

Otázka za 3 bludišťáky: Z jak dlouho si Barunka na počítač naistaluje The Sims? 

Odpověď: Za nedlouho!

Nálady už jsou zase jako na horské dráze. Může za to čokoláda nebo za to nemůže čokoláda? Spraví to čokoláda nebo to spraví víc čokolády? Sbohem pohodlné kalhoty.
Zkouškové ťuká na okno. Zatáhla jsem.
Kdo si myslí, že náš Jenda bere antidepresiva, ať zvedne ruku. Kdo si myslí, že bych já potřebovala antidepresiva, ať ji nechá zvednutou.
PRŠÍ KRÁSNĚ!
a občas i sněžííí krásně. Mohlo by častějc
Zabalila jsem všechny dárky, kromě toho nejdůležitějšího. Je tak důležitej, že zabalit nejde, celá ta jeho důležitost, se prostě do žádné krabičky nevejde. Chci si lehnout na koberec a dívat se do stropu, naneštěstí ten strop není fialovej. Vojtíšku, natřeš pro mě strop v jedné izbe na fialovo? Prosím prosím.
V knihovně máme taky koberec, ale kdybych si lehla na zem, všechno by bylo jinak. Je reálný za jeden semestr nasbírat 150 kreditů? Hodně štěstí holka. Je důležitější zápis nebo registrace? Vždycky to zapomenu, ale tuším že registrace je taky k něčemu. "..tvé tělo ti nějak záhadně zchlupatěloooo. Jsi veverka!"
Nefunguje nám internet a tak se se sourozencama zavíráme u mě v pokoji, jíme popkorn a připíjíme si ořechovou medovinou. Na svatby, na děti, na Jirkovu holku a tak podobně. Druhej večer bez internetu jsem strávila v posteli a spala a spala dokud jsem se neprobudila. O půl sedmé!
Rada pro všechny: V brněnských obchodech nemají vůbec nic pěknýho. Nakupujte v Olomouci.
Není to tak uplně pravda, dneska se mi podařilo ulovit gumovací pero za 16,90! Tomu se říká adventní zázrak, tak mám hned 4 pro všechny moje svěřený mini školáčky <3

Výzva č.1: Kdo mě naučí hrát na kytaru? Platím svou přítomností (hahaha, to každej chcete, mrk mrk) a něco vám upeču. Prosím. Prosíím.

Dneska jsou to samé otázky. Píšu ten článek na jeden nádech a je mi to jedno. Všichni lidí jsou stejní, obyčejní lidi, co chcou být šťastní. A nejde jim to, protože komu by to šlo? Mně to teda taky moc nejde, jenom občas, jasná hvězda, zážeh a konec. Konec světa nastane příští týden, to bude poslední hodina Nordicu a já brečím a přemýšlím, jestli si napsat Ježíškovi o nordický hole nebo ne, ale je mi to trapný, když jednokolka stojí opřená na chodbě a za chvilku na ní budou pavučiny.
Chci sníh a hory a lásku a teplý kakao a deku, vřelá objetí a nějaký pěkný film. A chlupatý ponožky. Těším se, až letos pod stromečkem zatáhnu za mašličku a vyskočí oblečenej Vojta. Ale to bych musela být moc hodná a to se nestalo, takže nic nebude a ta krabice zmizí a už je fuč, pryč a pryč a pryč.
Kdo se mnou zajde na ostružinovou bublaninu č. 2?

#happy

Ahoj ahoj ahoj!
Ležím doma na pohovce, tak trochu nemocná a mám strašnou chuť napsat něco o sobě. O svým životě, o zážitkách, o všem, protože to všechno bylo a vlastně stále je perfektní. Fotky možná kradou duše, ale whatevaa, fotky jsou bezva. Jsou tam okamžiky a ty okamžiky můžou pořád způsobovat radost, i když už jsou pryč. Terka mi v Itálii řekla, že nežiju v přítomnosti, že bych radši byla někde jinde a někdy jindy. Občas je to dost pravda, ráda se vracím ke svým zážitkům a prožitkům, k momentům kdy všechno bylo jinak než teď a utíkám před povinnostma. Představuju si, jak to ukazuju svým dětem a ony všechny, ó mami, ty jsi byla tak cool. Jo, je to trochu nereálný, ale co :D Já mám svoje představy ráda :)
A tak se stalo, že mám dneska chuť nějaký ty fotky vytáhnout a dát je sem na blog. Zavzpomínat na gympl, na tábory, na mezitřídní vztahy, akvabely a všechny věci, co byly jednou součástí mě. Pěknou podívanou <3

ó mami, ty jsi stále tak cool!

Šialená krútňava

Tenhle pocit bych si chtěla pamatovat trochu dýl. A umět si ho znovu vybavit. Až se to bude hodit, až budu ležet v posteli nebo sedět na pohovce a přemýšlet o všem a o ničem a hlavně o ničem, tak vytáhnout tenhle pocit a cítit se znovu šťastná, že někam patřím a přesně vím kam. Že někomu patřím a vznášame sa v bezváhovom stave a nič nemá žiadnou váhu. Aby vydržel trochu dýl, aby zůstal a nikam nešel. Jen raketoví chlapci mali predstavu, čo asi prežívame.
Brno, Vídeň a Bratislava tvoří takový malý trojúhelník (Báro neasy, když jsou to tři body..). A já byla v operních sálech všech tří měst, i když na opeře včera poprvé. Už znám celou dechovou sekci. A poznala jsem fagot. Paradoxně se mi nejvíc líbily kroje a folklorní zábava, černý kozačky a pseudo step. Líbily se mi modrý kroje a věnce ve vlasech, podpatky na nohách a semišový opěrátka.
Bratislavaaa, je pekné mesto. A bílý Bratislavský hrad též :). Pusheenka nemá ani jednu turistickou fotku a nebyla jsem v kavárně s houpací sítí ani v UFU s výhledem na celou Dunaj, ale jela jsem přes můj oblíbenej most a to mi stačilo. Navštívila jsem vysokoškolskou kolej a ještě musím poděkovat svým rodičům, že můžu bydlet doma. Ale asi je to dobrá zkušenost do života, člověk se naučí chránit si svoje věci a používat netradiční řešení, třeba potah na kožené křeslo vyrobený z černých ponožek. Nebo sedací míč pro 2 osoby. Taky jsem snědla 3 skořicový šneky. Byly nejlepší.

Řidič trolejbusu se zvedl ze své židle a prošel celým vozem, aby zkontroloval označovač na lístky. Většina cestujících pospíchala kdo ví kam a tak vyjádřila nesouhlasné zamrmlání pod fousy. Přístroj se ukázal být funkční, jízdenku však nejde označit, když je vlhká nebo pokrčená. Postarší muž nastalou situaci okomentoval slovy: "Máte pravdu. Já si jézdenky nekupuju celý život."
"Jezdím totiž načerno"

#brno

Můj život se dělí na hudební skupiny. Na období s kapelama. A ty kapely se pak stanou navždy, navždy, nedílnou součástí mě. Dneska jsem v tescu osahávala flanelový košile (protože jak líp využít hodinu volna, než sahat na příjemný materiály!) a začali hrát MDLD. Uplně potichu, z jednoho malýho repráku, kterej byl přímo nade mnou. Náhody stále nexistují! Zpívala jsem si v tescu, nic nekupovala a jenom tančila na jezdících schodech. A pak jsem nasedla do 61. Do autobusu směr Kampus, Bohunice, směr Kamenice, Bohunice, směr ekologická a evoluční biologie. Ironicky jsem vystoupila na ulici Poříčí, ale těsně předtím než se tak stalo, mi v tom autobuse začali do uší hrát Charlie Straight. Vlna dopaminu a serotoninu se vyplavila a přitom je to tak dávno. Tak dávno, kdy jsme seděly s Terkou na zábradlí před Flédou a připravovaly se na náš první koncert v životě. Šly jsme do klubu a já se cítila jako velká holka. A pak jsem chytla konfety, měla v rukách Albertovy kalhoty a ty konfety jsem si doma nalepila do deníku. A pak jsem tak jednou byla v Brunu, pobíhal tam Mikeš a jeho táta hrál na kytaru a vypadal úplně stejně jako zpěvák z Poletíme? Ale nebyl to on, byl tam jenom Mikeš a všechno bylo i tak dokonalý.

Občas bych chtěla jít na koncert v bazéně. Nebo si aspoň znovu zpívat v bazéně.

Nuže

Nějak se mi nechce.