Čas utíká nějak tuze rychle. Teď byl Silvestr a najednou je skoro konec ledna. Kam jsi zmizel ledne? Jestli to takhle půjde dál, tak budu za chvilku psát zážitky zážitky z roku 2018. V roce 2036 mi bude 40. Rok 2036 je fakt blízko!!
Na sptf si momentálně frčím Svěráka a Uhlíře. Děsně se mi to líbí, no proč asi. Poslouchaly jsme to s Klárou celý dětství. Nějak mě to uklidňuje, nějak to mám zažraný až pod kůží. Když už jde zkouškový z kopce a to nejen kvůli výsledkům (ten krásný průměr 1,11 mi to Céčko za 8 kreditů, prostě muselo zkazit, co?), ale i kvůli hromadě volného času, která je až mooc velká, Svěrák a Uhlíř jsou jasná volba.
V Tescu na Dornychu zavřeli horní dvě podlaží. Seděli jsme s Liduškou v tom třetím a sledovali lidi, jak jezdí po esklátorech jako po vyhlídkovém kolotoči, vždycky vyjeli nahoru, rozhlídli se pak zase sjeli dolů. Některým to trvalo o něco dýl a to byla teprv sranda. Přišli k zavřeným dveřím, rozhlíželi se, pochodovali kolem, několikrát si četli informační cedulku a pak s rozhořčením a zmatením v obličeji sjeli zase dolů. Gaussova křivka v praxi.
Terkoo, muísme jít zase někdy spolu do divadla. Na nějakej moderní balet.