Nejspíš proto mají lidé tak rádi filmovou hudbu. Howard Shore a úžasný Pán prstenů, Hans Zimmer, John Williams (Harry Potter <3 ) a další..
ta jména vlastně skoro neznám, ale je fajn si je napsat a pak se k tomu někdy vrátit a říct si: joo, už jsem je někdy slyšela!
Kdysi jsem byla s přáteli na filmu, který postrádal jakoukoliv hudební sloku. Já bych si toho možná ani nevšimla, pokud by nás na to uvaděč dopředu neupozornil, ale většině mých hudebních přátel se ten film 'nějakým záhadným způsobem' nelíbil. Mě se líbil dost, ačkoliv jsme ho nedokoukali úplně do konce. Možná to nakonec způsobila ta hudba. Znáte ten pocit, když jedete autobusem nebo jdete po ulici a v uších vám hraje něco tak tematického, že si připadáte jak hlavní postava 'červeného' filmu? To je jeden z mých oblíbených pocitů. Protože potom si zpívám a skáču a běžím co mi stačí dech a necítím se u toho blbě. Jsem svobodná ve své vlastní mysli.