(1)Pusheenka: v Praze

V Praze je prý blaze. A Pusheenka si to nedávno chtěla vyzkoušet na vlastní srst. Tak proč ne že jo?

P.S. K profesionálnímu photoshootu si pusťte hudbu (https://www.youtube.com/watch?v=mXb0S3pT_dc)

Žijeme divadlem!

Jako malá jsem chtěl být herečka. Byly mi 4 roky a tahle otázka byla dost důležitá: Co z tebe Bájo bude až vyrosteš? Herečka. Ája chtěla být zubařka, Bája herečka. Asi se mi líbilo to slovo, protože na jevišti školkovských besídek jsem ve svých jahůdkových šatech brečela, když jsem zapomněla text.
Na gymplu se to nějak prolomilo, začali jsme s Klášou, Bábou a Šajdou chodit do dramaťáku, první rok jsem hrála upíra s dvěma replikama. Byl to dost úspěch, protože většina upírů měla repliku jenom jednu. Jeden rok byl dokonce konkurz na hlavní role, který jsem omylem vyhrála. Omylem, proto, že jsem se ho nezúčastnila, hrála jsem akorát doplňující roli Bábě, která se ucházela o tu hlavní. Promiň Bábo. Tuhle hru jsme nacvičovali tak dlouho, až jsme jí vůbec nikde nehráli. A pak další a další, které jsme nikde nehráli. Spousta zkoušek proložená etudami ("Barborky květinky"), které k ničemu nevedli, až se akvabely dostaly do centra dění a všechny ostatní aktivity z pracovního týdne vyřadily. Ano. A přesně ten rok, kdy jsem přestala chodit se začal nacvičovat největší školní muzikál od založení, se zapojením sboru a orchestru, tanečních čísel a tak. A dokonce se hrál. Hrála tam celá škola. Ale víte kdo ne? Hlavní postava nikdy nehraných Ptákovin!

 Tento akademický rok (koncentrace slova akademický v mých příspěvcích je takřka udivující :D ) se divadlo konečně vrátilo zpátky do mého života. A je to skvělý.
Celý podzimní semestr jsme nacvičovali Anděla Páně, do kterého jsem byla vybrána, proto, že jsem seděla v kostele i po skončení mše. Jepíjé! Nacvičování bylo náročný, ale premiéra mi všechno vrátila zpátky. Přeplněnej sál, růže a potlesk ve stoje. Ajó, takovýhle to je, být herečkou!

Postřehy odjinud. Hehe.

Co jsem si ze studia na přirodovědě odnesla za dva týdny semestru? Poznámky o profesorech.

Jaroslav Seifert, Facebook 2016

Jakožto první věc jsem zaznamenala, že většina diplomovaných akademiků vládne velmi sofistikovaným projevem. Tak například:

"I takováto zvláštnost a zajímavost byla zajímavá."

 nebo

"Nevím proč, ale jsou věci, které nejsou pravda."

či snad

"Žádné organismy z této doby nejsou známé. Myslím tím tedy, no, nejsou známé."

Také se mi líbí, když cvičící docent komentuje svou vlastnoručně vytvořenou prezentaci slovy:
"To je kravina"

Třetí věci, které si nešlo nepovšimnout: každý botanik na světě miluje herbáře. Nejenže miluje herbáře, taky má nachystaných milion důvodů proč jsou tyto skvělé a užitečné. A je připraven vás svými argumenty uvrtat do země. Takže pro svoje vlastní dobro: Neprovokujte žádného botanika moderními technologiemi na záznamy květin, jako jsou FOTOGRAFIE, ANALÝZY DAT, VIDEOZÁZNAMY či cokoliv, co není z pravěku, prostě to nedělejte.

Nejspíš z tohoto důvodu byla snad každá úvodní hodina letošních botanických předmětů věnovaná herbářům. A to konkrtétně sahání na herbáře, povídání si o herbářích, ukázky herbářů, záludné hádanky o herbářích (které vůbec nebyly záludné, protože jsme na ně dostali odpověď v předchozí hodině), úkoly typu: vytvořte si vlastní herbář, věty typu: MU má 4. největší herbář ČR, světe div se! A co víc: 3 hodinové luštění starých německých a latinských herbářů. Definitivně moje nejoblíbenější pasáž -_-

TO DO LIST

Můj pokoj vypadá jako po výbuchu.

(tohle se stává dost často, skutečným problémem ovšem je, že tentokrát tento stav setrvává déle, než by bylo záhodno)

A musím se přiznat, že vnitřek mojí mysli taky.

Jelikož jsem ale v následujících týdnech? dost časově zaneprázdněná vším možným a zbylý volný čas trávím na kouzelných sociálních platformách (které vlastně z hloubi duše nesnáším) nezdá se, že by se tento stav změnil!

Z výše vypsaných důvodů jsem se rozhodla, že je nutno udělat radikální změnu. Změny!

(V tomto bodě je nutno říci, že tento seznam velmi sobecky slouží hlavně mé osobě. Abych měla na místě, které dokonce momentálně pravidelně navštěvuji - internet :O - seznam věcí, které chci vážně udělat. Které musím udělat, abych si 'uklidila život'.)

Moc by se mi líbilo, aby tyhle změny nastaly nejpozději do konce měsíce března. Je to spousta času, pro takovýhle kraviny, ale stejně mi něco říká, že to nestihnu.
Jůů, jarní úklid, hehe.

-umístit konečně třídní hodiny na nějaké vhodnější místo než je můj stůl. A to nejen proto, že mi pořád padají. A že je kvůli tomu za chvilku rozbiju
-schovat akvebelský medaile do nějaké vhodné krabice, tak aby neztratily svoji cenu, kterou pro mě stále ještě mají. Konečně jsem se dostala do bodu, kdy pro mě akvabely neznamenají nic víc, než velkou ale zároveň uzavřenou kapitolu života.

(teď mě tak napadá, že se by se pod medailema, mohlo uvolnit místo na hodiny.. )

-zorganizovat si alespoň nějakou knihovničku do pokoje. Protože knihy se mi teď válí úplně všude, počínaje stolem a konče okenním parapetem.

-předělat si celou nástěnku do nějakého organizačně-motivačního duchu. Protože v mým životě vládne v posledních týdnech? měsících? dost zmatek a něco takového by se mi hodilo. Spíš něco jako need-for-life!

-vybalit Slony z IKEI, ušít si na ně povlaky a vyšít na ně křížkový vzor. A už jsem se i rozhodla pro 'finální' verzi :)!

-udělat si grafický návrh vzoru výšivky!

-obnovit a doplnit Bucket list, aby tam byly i věci, které chci doopravdy udělat a nejen různé pubertální výstřelky jako 'pastelová barva na vlasy'

-uklidit si šatník a najít vhodné místo na tašky

-naučit se základní akordy na kytaru

-dopsat si všechny deníky včetně přihrádky na valentýnkuu

-zbavit se všudypřítomných kravin!

Tralalaa, držte mi palce!

Jak jsme se s Kefkou vloupaly do kuliček

Začátkem dnešního článku vás musím uvést do dále zmíněné problematiky:

Chodíme s Kefkou často plavat.
Moc rády chodíme plavat.
Chodíme spolu plavat.
No tak, dobře, když nás zrovna přepadne deprese s pohybové absence zajdeme plavat. Nebo se domluvíme, že půjdeme zítra plavat a taky plavat nejdeme. A musím přiznat, že už jsme dlouho nebyly. Nebo možná jenom já, protože Kefka, jakožto jediný vlastník bazénové permanentky si může chodit plavat, kdy se jí zachce a mně o tom nic neříct!

Tentokráte naše výprava do bazénové země začala poněkud jinak...

(dramatická mezihra)