"Jak se máš?"
"Jé, já nevím! Tuhle otázku nemám ráda, já se mám totiž asi pořád dobře?"
Poslední dobou jsem pořád šťastná. Cítím se šťastná. Poslední tři dny poslouchám vkuse 'Andělskou' od Zuzany Navarové a ačkoliv je to píseň o smrti a hořkosti, vyvolává ve mě převelikou lásku. Miluju ten náboj, tu náladu a tu emoci, která je v té písničce skrytá. Skoro poprvé cíím, jak se mě poezie a hudba dotýká, jak mluví, přímo k mému srdci. To umí snad už jenom TIMO nebo Poetica Musica se svou Uspávankou nenarodenému.
Za necelý tři týdny se mi život obrátí o 180°. Minimálně. Mám z toho nervózní pocity, ale taky jsem z toho šťastná. Mám radost, jak je v dnešní době, právě teď v roce 2018 jednoduchý sehnat práci. Jak si můžu skoro diktovat podmínky a každý po mě sáhne, protože lidí je málo. Jak si můžu vybírat a zkoušet každou chvíli něco nového a učit se něco nového. Cítím, kolik jsem se toho za poslední půlrok naučila, kolik mi toho Lipka dala a dává, jak se můj přístup k dětem mění, jak se zlepšuju. Je to legrační, protože jsem si vždycky myslela, že jsem naprostý opak kariérního člověka. Že mě práce a její náplň zas tak nezajímá. Ale dělá mi to radost, vidět na sobě pracovní pokroky. Vnímat dary a hřivny, které jsem dostala a doopravdy si snad poprvé v životě uvědomovat svoje silné stránky a jak je využívat. A uvědomovat si ty limity, který chci zase posouvat. Těším se co nového mi přinese ta životní změna. A mám strach, jak to všechno zvládnu, jestli nepadnu vyčerpání hned za dva týdny. Ale doufám že ne. Protože tento rok mám tu, doma, obrovskou podporu. Mám tu zázemí a tím je on, se vším všudy. Stabilní prostředí a náhradní sebevědomí.
Paradoxní je, že nechci, aby se můj svět měnil. Nechci ztrácet svoje jistoty, nechci, aby se moji sourozenci rozcházeli a z mladých holek se znenadání stávali matky. Jsem spjata se svou rodinou a s jeho rodinou jako ještě nikdy předtím. Jsem parťák se svýma rodičema. Já, jsem parťák se svýma rodičema. Je to hustý a děsivý zároveň. Mám plány do budoucna, mám cíle a vize a chci se pokusit následující půlrok našetřit na život. Dospělost je asi vážně tady, ale to přichází tak nečekaně?
Dobře, asi to ještě není ten Vánoční článek. Ale Vánoce jsou za rohem, moje dárky úhledně (!!) seřazeny ve skříni a zbylý mám v hlavě, vyrobila jsem adventní věnec a těším se na rodinu.
Mám radost. Mám obrovskou radost.
A pro vás je tady ta Andělská. Krásná Andělská.
