Bylo nebylo, jednoho (na Nizozemsko zjevně) krásného upršeného jarního blátivého dne si jedna útlá Češka a jeden asiat se znamínkem na nose řekli uprostřed městské cyklostezky své ano. Respektive, romanticky se v tom dešti a na kolech políbili. A od té doby se jim svět obrátil zcela na ruby, lítali a jezdili z krajiny do krajiny, zapomínali si eura doma, vyhrávali rýče na vesnických zábavách, nepili alkohol a pletli se ve svém vlastním vyznání. Ani jedno (a mnohé další) z toho je ovšem neodradilo a o několik let později si řekli své Ano doopravdy. Ve skutečnosti si řekli I do nebo Yes nebo možná obojí. A to hned několikrát (k podrobnostem se ještě dostaneme).
