Bydlení ve vlastní domácnosti je pro mě úplně nová zkušenost (stejně jako slovo domácnost, pořád tam vkládám nadbytečné T). Je to tak nepopsatelně nové, až se v tom ztrácím. Je to skvělý, je to trochu divný, ale hlavně je to úplně jiný, než co jsem kdy zažila. Tak jiný, že si to vysloužilo článek na tomhle spícím blogu!
Den po tom, co jsme se přestěhovali, vypadal vlastně skoro stejně. V bytě to vypadalo prostě jako u mě v pokojíčku, protože tu zkrátka byly ty stejné věci - žlutý ušák, modrá sedačka, nástěnka s hromadou papírů.Ale pak se věci začaly uklízet a přibývat a celé to začalo žít tak nějak samo. Samo a nově a tak, že to dostalo svůj vlastní rozměr.
Ta zkušenost je opravdu úplně jiná. Některé věci jsou očekávané, jako například větší finanční výdaje spojené s nájmem, s nákupem potravin a tak. Třeba vybavení domácnosti. Nebo úklidových prostředků. Nebo základních potravin za 3 tisíce (vážně tolik??). Některé věci ale člověk hned nechápe, jako třeba to, kolik roliček toaletního papíru spotřebují 2 lidi během dvou týdnů nebo jak rychle mizí potraviny z ledničky a to, že koupíme velké balení pálivé hořčice, kterou nikdo nechce, prostě znamená, že tam ta hořčice zůstane dokud ji nesníme. Taky to, že pečivo nevydrží věčně a plesniví, i když ho máte málo. A že rohlíky prostě nejsou každý den v šuplíčku. Nebo že bez balkonu může prádlo schnout i dva dny.
Nejvíc mi to celé vlastně připadá, jako taková kreativní výzva. Jako probuzení z komfortu, i když tohle je taky velkej komfort, jenom trošku jinej.
Spoustu věcí prostě nemáme. Člověk si myslí, že je prostě esenciální vlastnit vysavač a žehličku, ale ani není. Vysavač se dá jednou týdně půjčit a žehlit se dá s tou trochou prádla i jednou za měsíc. Stejně tak nemáme rychlovarnou konvici, ale jakési divné pískací udělátko na oheň. Jo, vařím na plynu. A syčí to. Je to divný, ale prostě to funguje. Plechy do trouby se dávají místo na šířku, na výšku. A k životu nám stačí 4 skleničky, 3 misky a jeden velkej ostrej nůž.
Všechno je tak nějak jednoduché. Když udělám večer bordýlek, ráno tam pořád bude. Ale když ho neudělám, tak tam s velkou pravděpodobností nebude, protože Vojtík bordel moc nedělá. Když nám rychle zmizí dobrý jídlo z ledničky, není potřeba běžet do obchodu a doplnit ho, ale zapojit fantazii a smíchat zbylé suroviny dohromady a vymyslet jídlo jinak. Světe div se, ale tortila se dá naplnit i nakrájenou zeleninou.
Celkově doufám, že tahle vnější změna povede i k celkové změně našeho vnitřního světa. Že budeme žít zdravěji, šťastněji, s větší otevřením a porozuměním, které nám přinese získaný klid z vlastního malého světa. Že budeme žít vlastně tak jak chceme, protože si můžeme udělat všechno tak jak chceme, že si můžeme na zeď pověsit bubliny ze žvýkaček nebo v neděli o půl osmé ráno hrát tenis. Že se můžeme modlit před jídlem a promítat si na stěnu Kdo přežije? a kupovat si každé jedno odpoledne zmrzlinu nebo přemýšlet nad jídlem trochu systematičtěji.
Prostě je to skvělý a přeju to každýmu. Vybudovat si svůj vlastní malej svět, který nám přinese vnitřní klid a mír.
Amen :D
P.S.: avokádům se tu taky moc líbí a rostou jim nový lístečky!
Pěkný :)
OdpovědětVymazat