No tak, dobře, když nás zrovna přepadne deprese s pohybové absence zajdeme plavat. Nebo se domluvíme, že půjdeme zítra plavat a taky plavat nejdeme. A musím přiznat, že už jsme dlouho nebyly. Nebo možná jenom já, protože Kefka, jakožto jediný vlastník bazénové permanentky si může chodit plavat, kdy se jí zachce a mně o tom nic neříct!
Tentokráte naše výprava do bazénové země začala poněkud jinak...
(dramatická mezihra)
Jednoho nepříliš slunného únorového dne seděla Baromilka ve skrytu své vrchní recepce, jak jinak, než velmi pracovně a vytíženě pohroužená do studia kouzelné modrobílé sociální platformy. V tom se z ničeho nic, ozval z pravého dolního rohu troufalý hlásek, stěžující si na nedostatečnou frekvenci očního kontaktu výše zmíněných osob. A tak velmi pracovně vytíženou Baromilku napadl skvostný plán, a sice, že před přímým zrakem všudypřítomných kamer vpustí Kefku nezákonně do vnitřního rodinného prostoru. A jak ji to napadlo, tak se také stalo. Bez větších potíží se Kefka dostala dovnitř a Baromilka zavřela všechny případné důkazy její existence (jako například, kabát, boty a šálu) do skladu k neperlivým nápojům. Ze slušnosti dotyčné nabídla kafe, které se značnou vidinou čisté pracovní plochy doufala, že odmítne. To Kefka samozřejmě, ze své novopečené pozice skoropsychologa vycítila a kafe galantně odmítla. Baromilka se tedy vrhla do uklízení a když bylo vše hotovo, zkontrolovala, že je herní plocha prázdná. To víte, blížila se osmá hodina a mladé rodinky či nesezdané páry s nemanželskými dětmi (no fuj!) musí taky někdy spát. A v tu chvíli se to stalo!
Do zorného pole obou mladých slečen se totiž dostal nepříliš hluboký bazének. Jak jste si z úvodu jistě stačili povšimnouti, bazény byly jejich vášní, jejich domovem, klíčem k jejich srdci. O následném sledu událostí, tak není třeba pochybovat. Děvčata se s radostí vrhla dovnitř, několikrát sjela dvojitou skluzavku, dala si závody v prsách i kraulu, či jen tak meditovala pohroužená do pomyslných molekul H20. Tyto molekuly totiž představovaly malé plastové míčky různých barev.
Když měla děvčata bazénových hrátek dosti, rozhodla se Baromilka, že dokončí své pracovní povinnosti. Po cestě zpátky ovšem zjistila neblahou skutečnost a sice, že její firemní jmenovka, skončila na dně pomyslného jezera. Statečná Kefka ovšem neváhala a i s přetrvávajícím kyselým výrazem plným nadšení, se vrhla do hlubin a ztracenou jmenovku objevila! Baromilka byla natolik šťastná, že se rozhodla Kefcee ukázat i další tajemná zákoutí soukromých prostor...
Jako první se naše hrdinky vydaly prozkoumat údajný příbytek obávaného Tvora z podzemních nor, který se skládal ze zapeklitého systému podzemních chodeb výšky Kefčiného vzrůstu. Po té se, i přes přítomnost stavebních dělníků, vrhly na zdolání největšího průlezkovitého aparátu v celém Československu, který zakončila na skleněné podlaze až v osmém patře! Zde se odehrála krátká etuda na téma: Kefko neboj, pod tebou je jenom 30 metrů, klidně si na to sklo stoupni. (Zatím co Baromilka provokativné poskakovala na kraji 'srázu'). Potom už jen následovala jízda tmavým tobogánem a předstírání adekvátnosti a oprávnění pohybu v budově v takovýchto nočních hodinách.
Poté již zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Jak pak se vám líbila? A myslíte že bude ještě někdy pokračovat? A co se s talo s vystrašenou Kefkou a nezodpovědnou Baromilkou? Sledujte naše stopy a dozvíte se více....
Žádné komentáře:
Okomentovat