Žijeme divadlem!

Jako malá jsem chtěl být herečka. Byly mi 4 roky a tahle otázka byla dost důležitá: Co z tebe Bájo bude až vyrosteš? Herečka. Ája chtěla být zubařka, Bája herečka. Asi se mi líbilo to slovo, protože na jevišti školkovských besídek jsem ve svých jahůdkových šatech brečela, když jsem zapomněla text.
Na gymplu se to nějak prolomilo, začali jsme s Klášou, Bábou a Šajdou chodit do dramaťáku, první rok jsem hrála upíra s dvěma replikama. Byl to dost úspěch, protože většina upírů měla repliku jenom jednu. Jeden rok byl dokonce konkurz na hlavní role, který jsem omylem vyhrála. Omylem, proto, že jsem se ho nezúčastnila, hrála jsem akorát doplňující roli Bábě, která se ucházela o tu hlavní. Promiň Bábo. Tuhle hru jsme nacvičovali tak dlouho, až jsme jí vůbec nikde nehráli. A pak další a další, které jsme nikde nehráli. Spousta zkoušek proložená etudami ("Barborky květinky"), které k ničemu nevedli, až se akvabely dostaly do centra dění a všechny ostatní aktivity z pracovního týdne vyřadily. Ano. A přesně ten rok, kdy jsem přestala chodit se začal nacvičovat největší školní muzikál od založení, se zapojením sboru a orchestru, tanečních čísel a tak. A dokonce se hrál. Hrála tam celá škola. Ale víte kdo ne? Hlavní postava nikdy nehraných Ptákovin!

 Tento akademický rok (koncentrace slova akademický v mých příspěvcích je takřka udivující :D ) se divadlo konečně vrátilo zpátky do mého života. A je to skvělý.
Celý podzimní semestr jsme nacvičovali Anděla Páně, do kterého jsem byla vybrána, proto, že jsem seděla v kostele i po skončení mše. Jepíjé! Nacvičování bylo náročný, ale premiéra mi všechno vrátila zpátky. Přeplněnej sál, růže a potlesk ve stoje. Ajó, takovýhle to je, být herečkou!

A jako poslední zážitek mé "herecké kariéry" (tak nepatřičné slovní spojení, ale je to sranda!) byl konkurz v ProfiDivadle, který byl opravdu konkurz. Konkurz! Po jednom vystupte před porotu, řekněte něco o sobě, ukažte profil, táák, teď z druhé strany, předkloňte se, táák,výstřih, teď prosím zařvěte na diváky, oběhněte 3x kolem stolu, představte si že lovíte bizona a teď nám prosím předvěďte salto vzad. Hmm, děkujeme, další. Bylo tam asi 70 lidí a z toho aspoň 30 ziskuchtivých slečen bojujících o jakoukoliv (hlavní, ale nemohli to dát, samosebou, najevo) roli. A pak já s Matouchem. Dvě vystrašená kuřata, spoléhající se na "osobní kouzlo" (ten byl dobrý! Další prosím!). Ale nějak jsme to zvládli. Já nadějně postoupila do druhého kola a Matouch do rozstřelu, ve kterém neměl absolutně šanci. A jak už to tak bývá, nakonec Matouch hraje hlavní mužskou roli. A ta malá, čtyřletá  herečka Bája nehraje žádnou. Naštěstí. Protože (jak zjistila později) už teď nemá v diáři místo na žádné další aktivity, než jíst, spát, pracovat, studovat. Takže jí to skoro nevadí a připravuje se na novou roli Panny Marie, kterou pravděpodobně dostane v nějaké jarní hře vesnického spolku.

Zpátky k tématu. Tenhle článek měl původně být o divadelních inscenacích, které jsem v tomhle roce viděla. Protože jich není málo. Vlastně je to dohromady asi víc, než za celý můj předchozí život. A nejlepší na nich je, že jsem za ně skoro nic nezaplatila!

1. Vévodkyně a kuchařka - Divadlo Reduta - 0,-

Shodou náhod (náhody nexistují!) jsme se se štěňátkem ocitly na tomto výjimečném představení. Součástí byla totiž 4 chodová degustační večeře z KOISHI, kterou měl na svědomí nenápadný mladičky šéfkuchař. Styděl se, když jsme mu se štěňátkem jídlo chválily, ale byl potěšen. Byla tam totiž zmrzlina a zmrzlina je základ! Taky tam byla s námi malá číňanka, která během večeře hrála na harfu. A byla tam zrcadla, nikdy nevyslovená tajemství vesmíru a zelená. A my dvě

2. Král Lear - Městské divadlo Brno - 0,-

Na tuhle hru mě vytáhla srnečka s tím, že musíme nejdřív získat lístky od pochybné paní v pochybné divadelní funkci. Nakonec se nám to (navzdory mému směšněmu divadelnímu výzoru) povedlo, od pochybné paní jsme dostaly pochybný lísteček s pochybnými informacemi a usadili nás na pochybné dřevěné židle. Hru jsme si však skvěle užily a nakonci ve stoje tleskali těm nepochybně skvělým hercům.

3. Petit Mort - Janáčkovo divadlo - 50,-

Nádherný balet, na který bych šla klidně znovu. Ikdyž je mým nejsilnějším zážitek fakt, že jsme 10 minut před začátkem potkaly před šatnama štěňátkovy kamarády s lístkama za pětistovku.

4. Listování, Kafe a cigárko - Divadlo Reduta - 200,-

Předčítáné hraní recentně nejúspěšnější blogerky Marušky, na které jsem se dost těšila. Výsledek byl trošku zklamaný, ikdyž to bylo fajn. Ale po baletu? Tomu se nedá konkurovat..

5. Milena má problém - Divadlo Bolka Polívky - 250,-

Nejlepší na tomhle kousku byl fakt, že mě po něm štěňátkova máma odvezla až domů. A taky hlavní herečka. Vlastně jediná herečka. A pak zjištění že hraje v Ulici. Ikdyž to byl možná spíš šok. Nebylo to špatný divadlo, ale asi ve mě pořád rezonuje ten balet. A tomu se vážně nedá konkurovat!

Kdy jdem znovu na balet?!