Ve svých 23 letech jsem se poprvé odstěhovala od své rodiny.

O byt vedle.

Knižní bucket list

Montessori batole
Proč spíme?
Sapiens
Šikmý kostel
Psychologie pro milující rodiče (děti do jednoho roku)
Rodičovština
Koncept kontinua

Ladovská zima

Kamenický hrad, 2019

Vánoční myšlenky

Dneska jsem usla po obědě a spala tři hodiny. Probudila jsem se v 6 a bylo mi to líto. Byla jsem na sebe naštvaná, proč jsem zase usla a proč tak na dlouho? Vždyť jsou Vánoce. Ale překonala jsem to. Šla jsem za rovnou a nakonec se z toho vyklubal moc fajn večer plný smíchu a zábavy. A vyšlo najevo, že během mého spánku se stejně nic zajímavého nedělo, takže jsem ani o nic nepřišla.

U nás jsou Vánoce hodně rodinné. V jeden den přijedou všichni sourozenci a celý den jenom jíme, povídáme si a hrajeme deskové hry. Jo, a je to mega náročné, psychicky to všechno unést, dostat se ke slovu, nepohádat se s mamkou, vybojovat si místo u deskovky. Ale je to krásný. Protože jsme rodina a všechny nás to spojuje dohromady. Jsme tu každý rok a je to krása. A měla bych za to být vděčná.

Příští rok už to bude asi všechno jinak a mě to vlastně doteď ani moc nevadilo. Vlastně jsem se těšila, že vypadnu tady z toho chaosu a mumraje a zažiju Vánoce trochu inak. Těším se pořád, protože jsem zvědavá. Ale už teď mě napadá, že mi to tady bude chybět. I když se svoje ideální Vánoce představuju úplně jinak, tak tohle mi chybět bude stejně asi vždycky. Ta naše oslava!

Letos jsem dostala takové všelijaké dárky a musím se přiznat, že mě to na Štědrý večer dost mrzelo. Protože dárky ode mě byly skvělý, všichni z nich měli fakt obrovskou radost, ale na opačnou stranu se to moc nepovedlo. Až dneska mi naplno došlo, že ty dárky jsou pořád a vždycky budou vedlejší, že nejdůležitější je společně se pobavit a BÝT spolu, ať už to znamená cokoliv. Díky za to.

Brno foreva

Rozhodnutí poslouchat Bedřicha Smetanu ve sprše hodnotím velice kladně.

Bioodpad není odpad

Koncept z léta

Poslední dobou kolem sebe vnímám spoustu inspirativních lidí. Myslela jsem, že nemám žádný profesní ambice, že mým snem vlastně je najít si manžela, založit rodinu, starat se o děti. Ale čím dál víc tam vnímám i další věci. Touhu se vzdělávat v oblastech, co mě zajímají. Touhu vybudovat si nějakou svou pidi kariéru a dostat se do vedoucího postu. Dělat víc a být za to ohodnocená, nejenom finančně. Neskončit svou kariéru jako asistent.
Minulý týden jsem byla sama doma, sama sama sama jenom s Vojtíškem. Chodili jsme do práce, vařila jsem večeři, uklízeli si podle sebe. Zavedla jsem si misku na bio odpad a radovala se z procházky ke kompostu. Bylo to skvělý.

"Bio odpad není odpad! Je to důležitá surovina pro přírodu"

Malá vítězství

Právě jsem uběhla dva kilometry bez přestávky. Je to pro mě velký úspěch.
Snažím se začít s během už od loňského léta. Říkám tomu, že běhám, ale 13 záznamů na mé běhací kartičce dává dohromady přesně 1 běh za měsíc. Takže snaha začít s během je asi přesnější. Když už běžím, tak stále tu stejnou trasu. 2 kilometry tam, 2 zpátky. Občas je to běh, většinou procházka; chvíli běžím, dlouhou chvíli jdu a takhle pořád dokola.
Ale dneska se stal ten přelom, a já uběhla celou cestu tam bez zastavení. Cítím se jak nějaký superhero, přitom každý zdravě se pohybující jedinec si ťuká na čelo. Ale pro mě je to obrovský úspěch.
Mým snem je doběhnout ty 4 kilometry bez zastávky. A půlka snu už je za mnou.

Díky tomu si posiluju vůli. Posiluju svou vnitřní motivaci a vytrvalost a to jsou věci, které se do života hodí. A mám pocit, že nic není nereálný. Že můžu dokázat cokoliv.
Tak například letošní dobu postní jsem se postila od cukru. Přes 6 týdnů bez cukru, jenom v neděli. Zdálo se to nereálný, ale jo, zvládla jsem to. Teď mi to přijde jako levou zadní. Takový vítězství mě posouvají a jo, možná to zní jako blbosti, ale já to vnímám jako skvělou věc. S Vojtechem jsme byli už 70x plavat. Asi za dva roky. Jo, vlastně to jsou jako 3 plavání do měsíce, ale i to je víc než nic. Měsíc ani týden zase nejsou nekonečný. A tři plavání do měsíce jsou plavání skoro každej týden, pokud to skoro trochu prodloužite. A to už je cool. Jsem na nás hrdá.

Vlastně je to strašně super. To bude možná to, jak jsme se v občance učili, že je člověk od dvaceti do třiceti na vrcholu svých fyzických a psychických sil.

Tak, teď ještě zvládnout ty státnice a můj superpower bude až do nebes, wohooo.

(psáno v opojení běžeckých endorfinů)